Před 1 dnem • 164904 zhlédnutí
...Když američtí vojáci na oplátku zahájili palbu, sestoupili s rukama ve vzduchu. Poté, co se stráže SS vzdaly, američtí vojáci pokračovali do tábora. Žádná z jejich předchozích bojových zkušeností je však nepřipravila na to, co bylo před nimi. Prvním známkou toho, že je něco špatně, byl zápach. Jak se blížili k táboru, američtí vojáci našli více než 30 železničních vagonů naplněných těly v různém stupni rozkladu. V tom okamžiku pochopili ten zápach. Byl to silný pach smrti. Uvnitř tábora našli ještě více mrtvých těl, často nahých, ležících tam, kde padla v posledních několika hodinách nebo dnech před osvobozením tábora. Někdy byla těla naskládána na sebe jako palivové dříví. Když vojáci spatřili tato zvěrstva, pochopili další hrůzní rozměr války. Uvědomili si, že nebojují jen s nepřítelem, ale bojují se samotným zlem. Nacisté se pokusili před opuštěním Dachau zpopelnit co nejvíce těchto těl, ale bylo jich prostě příliš mnoho. Jeden voják později vzpomínal: „Všude, kam se podíváš, je jen hrůza těl a lidí blízko smrti nebo ve stavu naprostého zchátralosti, ani se to nedá zpracovat.” Zatímco mnoho amerických vojáků se vzlykajíc zhroutilo, jiné to naplnilo vztekem, hněvem a nenávistí. Později to bylo ještě horší. Poté, co američtí vojáci nařídili strážím SS, aby se seřadili podél zdi na uhelném dvorku u strážné věže, poručík Walsh zakřičel „Do nich!“ a američtí vojáci zahájili palbu z pušek, pistolí a kulometu ráže 30. Po 30sekundovém přívalu střelby byli nacističtí dozorci na místě zabiti. Přesto ani tohle nebyl konec. Pomstili se i samotní vězni, kteří mnohdy již roky byli mučeni a zacházeno s nimi bylo jako se zvířaty. Všichni vězni ztratili minimálně pár členů rodiny a někteří z nich museli přihlížet týrání a znásilňování svých manželek. Jiní byli svědky střeleckých soutěží, ve kterých příslušníci SS házeli malé děti do vzduchu, zatímco jiní po nich stříleli. Jiní viděli své přátele umírat hladem nebo během pochodů smrti, ke kterým došlo krátce před osvobozením. Někteří vězni přísahali při všem, co pro ně bylo svaté, že kdyby někdy mohli zabít své strážce SS, neváhali by. A slovo dodrželi. Když vězni chytili dozorce SS, jeden z nich odstrčil jednoho nebo dva vězně z cesty. Vězni srazili stráže k zemi a všechny je zabili. Několik dalších esesáků a kápů vězni ubili k smrti holými pěstmi i holemi a lopatami. Jiný voják byl svědkem toho, jak vězeň dupal po obličeji vojáka SS, dokud, jak později prohlásil, z něj moc nezbylo. Byli tam někteří dozorci SS, kteří si vyměnili uniformy za táborové oblečení. Byli však na místě rozpoznáni a zlynčováni. Zatímco se tohle všechno dělo, spoluvězni i američtí vojáci často nehybně stáli a chladně a bez soucitu sledovali, jak je vymáhána pomsta. Jak později řekl jeden voják: "Stáli jsme stranou a dívali jsme se, jak byli tito strážci ubiti k smrti, zbiti tak silně, že jejich těla byla roztržena a vnitřnosti obnaženy. Dívali jsme se s menším citem, než kdyby byl bit pes. Ve skutečnosti by se mohlo říct, že jsme byli úplně bez citu. Hluboký hněv a nenávist dočasně otupily naše emoce.“ Když vojáci našli psí kotec s německými ovčáky a dobrmany, hodně jich postříleli. Kolovaly zvěsti, že Němci krmili psy politickými vězni. Později americké jednotky donutily německé občany města Dachau, aby do tábora přijeli, aby se na vlastní oči přesvědčili o tamních podmínkách a pomohli pohřbít mrtvá těla. Mnoho místních obyvatel bylo touto zkušeností šokováno a tvrdilo, že o zvěrstvech, které se tam léta odehrávaly, vůbec nevěděli. Dodnes není jasné, kolik strážců SS bylo zabito, ale odhaduje se, že počet je mezi 30 a 50. Protože generál Patton, tehdejší vojenský guvernér Bavorska, všechna obviněn
